Že získání samičky není nic jednoduchého a je třeba se sakra snažit ví asi každý zkušený sameček. Nároky, které samičky na nás samečky kladou bývají poněkud šílené a samečkům mnohdy nejde na rozum, co po nich vlastně chtějí a čím vyhoví jejich těžko předvídatelnému libidu. Někdy nad zjištěním, co se samičkám líbí, opravdu zůstává rozum stát. Do vskutku ujetých rozměrů dorostlo libido samiček čeledi drobných neotropických ptáčků – pipulek (Pipridae), jejichž námluvy patří k tomu nejbizarnějšímu, co můžete mezi ptactvem neotropů spatřit. Přebarevní samečkové jednotlivých druhů se doslova předhánějí o to, který předvede před samičkou divnější taneční sestavu.
Při našem prosincovém putování Kostarikou jsme měli tu čest se setkat s šesti druhy této čeledě. Zachytit je byla výzva, neboť pipulky rychle poskakují podrostem temných tropických lesů, kde panují podmínky s fotografií téměř neslučitelné. Přesto pár fotek pěti druhů těchto pozoruhodných ptáčků vyšlo.
Pipulky (Pipridae) neboli manakýni je čeleď drobných neotropických pěvců, kteří obývají nižší patro hustých pralesů a živí se hlavně různými plody. Jsou poměrně úspěšnou čeledí obývající celou tropickou Ameriku v cca padesáti druzích.
Na drobnou pipulku červenohlavou (Ceratopipra mentalis - Red-capped manakin) jsme v temných pralesích narazili dvakrát.
V době toku se samci slétnou na jedno místo, kde soupeří o přízeň samiček. Nejedná se ale o žádné krvavé souboje, jde o taneční soutěž – každý samec má vlastní soubor různých tanečních figur, kterými se snaží navnadit přihlížející samičku a předvést jí své přednosti. Samečkovo stepování po větvi stojí za to.
Tok tohoto druhu můžete vidět tady: https://www.youtube.com/ watch?v=o42C6ajjqWg&fbclid= IwAR2lpt_wEUvXDi-9kszG6RtNsEAz0ClWtB8Ifq39lW1XrfJsdQOPDopMh4c&app=desktop
Asi nejznámnějším druhem je pipulka dlouhoocasá (Chiroxiphia linearis - Long-tailed manakin).
Tok této pipulky je další divnost nad divnost. Dva samečkové tohoto ptáčka při získávání samičky spolupracují. Pokud je ale taková dvojice úspěšná a zaujme samičku, se samičkou se spáří jen jeden a to vždy ten stejný samec. Tato situace může trvat roky a chudák druhý nemá z celého vysilujícího snažení vůbec nic. Pro druhého samce je tato situace výhodná pravděpodobně jenom tím, že když si samičky danou dvojici oblíbí, tak se na jejich místo budou vracet i v dalších letech, až snad jednoho dne první samec zesne a druhý převezme jeho roli alfasamce.
Pipulka dlouhoocasá narozdíl od ostatních pipulek v tomhle článku neobývá tropické deštné lesy, ale museli jsme se za nimi vydat do mnohem sušších lesů na severoseverozápadě Kostariky. Tamní lesy byly mnohem světlejší, řekl bych bušovité. Po několika dnech jejich procházení jsme na několik pipulek narazili v nejtmavší části lesa se starými stromy. Tropické suché lesy jsou mimochodem jedním z celosvětově nejohroženějších biotopů, nezničeno jich zůstává mnohem méně než lesů deštných.
Tok pipulek dlouhoocasých můžete vidět tady:
https://www.youtube.com/watch?v=-V4iJOakhGk
Dalšími druhy jsou pipulka bělolímcová (Manacus candei, White-collared manakin), pipulka modrotemenná (Lepidothrix coronata - Blue-crowned manakin) a pipulka podhorní (Corapipo altera - White-ruffed manakin)
Zatímco samci pipulek jsou krásně barevní, samičky všech druhů jsou zelenohnědé a navzájem se značně podobají. Zhodnoťte sami. Zleva fotka samičky pipulky dlouhoocasé, pipulky červenohlavé a pipulky modrotemenné.
Prohlédněte si více fotek z naší expedice do Kostariky 2018: http://www.phototrip.cz/albums/kostarika-2018
